Pojďme si konečně udělat jasno v nenasycených a nasycených mastných kyselinách a podívat se na nezdravé transmastné kyseliny.
Zdroje nasycených a nenasycených mastných kyselin
Zdrojem nasycených mastných kyselin je především živočišný tuk. Tuk rostlinného původu bývá složen většinou z nenasycených kyselin, existuje však několik výjimek, a sice k nasyceným patří palmový a kokosový olej a hydrogenované oleje, což znamená ztužované rostlinné tuky v margarínu. Všechen tento tuk obsahuje velké množství cholesterolu.
Při pokojové teplotě mají nasycené mastné kyseliny pevnou podobu, zatímco nenasycené kyseliny jsou tekuté.
Nenasycené mastné kyseliny pocházející především z rostlinných zdrojů neobsahuji žádný cholesterol. Ale to neznamená, že například ovoce neobsahuje tuk. Avokádo je zcela prosté cholesterolu, ale každý plod vydá při trávení 30 g tuku.
Nezdravé transmastné kyseliny
V okamžiku, kdy výrobci potravin zjistili, že si lidé začínali pomalu uvědomovat, jaké nebezpečí představují nasycené kyseliny pro zdraví, začali je nahrazovat tzv. transmastnými kyselinami. To jsou nenasycené oleje obohacené o vodík, který dokáže natolik zhustit jejich konzistenci, aby mohly být používané při výrobě pečiva a margarínů. Také zajištovaly balenému zboží mnohem delší trvanlivost a zároveň se předpokládalo, že ho i více ochrání před negativními vnějšími vlivy.
V té době však povinnost výrobce uvádět transmastné kyseliny na štítcích jako tuk neexistovala. Spotřebitelé si mohli ve složení výrobku přečíst „hydrogenovaný“ olej – což vlastně nezní vůbec špatně.
Avšak brzy se zjistilo, že i velmi malé množství transmastných kyselin může zvýšit hladinu LDL (špatného) cholesterolu, snížit hladinu HDL (dobrého) cholesterolu a neskutečně zvětšit riziko vzniku diabetu. Díky „starým“ normám týkajícím se štítků o složení produktu spousta sladkých i slaných sušenek, přesnídávek a fastfood pokrmů obohacených o transmastné kyseliny mohou nést označení „bez tuku“, z čehož nakonec průměrný spotřebitel není ani moudrý, natož zdravější.
Tato situace vyústila v epidemii obezity, čímž přiměla zodpovědné instituce k okamžitému řešení problému. Nakonec Institut národního zdraví vydal nařízení, že počínaje 1. lednem 2006 musí výrobci na štítcích ve složení svých produktů uvádět množství transmastných kyselin v gramech přímo pod údaj o nasycených kyselinách.
Nezdravé transmastné kyseliny se někdy objevují i tam, kde byste je vůbec nečekali. Je tedy nezbytné číst všechny štítky, a to velmi pozorně.
Denní příjem nasycených a transmastných kyselin
Ten by neměl přesáhnout 20 g. Jste-li ohroženi srdečním onemocněním raději dodržujte hranici 15 g nebo méně.
Zajímáte se o zdraví a lidské tělo? Zjistěte, jak fungují a k čemu slouží enzymy.
