Čekanka obecná je vysoká trvalka, která pochází ze Středomoří a Malé Asie. Moderní vyšlechtěné formy vznikly v Evropě už v 16. století. Dnes ji běžně najdeme v našich obchodech i na talířích.
Původ čekanky
Časem se ustálily dvě velmi odlišné. Na konci 18. století ji Holanďané pěstovali na kořeny, jež užívali jako cikorku – levnější náhražku zrnkové kávy. Ta je stále oblíbená v Belgii, Francii, Německu a ve Spojených státech jako káva bez kofeinu. V roce 1845 ji Belgičané začali pěstovat pod vrstvou země nebo dřevěných pilin, tuto formu známe jako francouzskou endivii, hlávkovou čekanku i čekankové puky.
Jak chutná čekanka?
Čekanka nevoní. Její mléčně bílá šťáva obsahuje terpeny, které vyvolávají hořkou chuť – poměrně příjemnou v křupavých mladých listech, ale ve starých trpkou. Květy nejsou hořké vůbec.
Jak skladovat čekanku?
V zásuvce na zeleninu vydrží čekanka v chladničce 2-3 dny. Květy ale spotřebujte okamžitě.
Pěstování
Čekanku snadno vypěstujete ze semen téměř v každé půdě, v níž se drží vláha. Světle zelené listy jsou na bázi veliké a směrem nahoru se na rozvětvených stoncích stále zmenšují. Velké světle modré úbory vydrží jen jediný den a za slunce se zavírají. Postupně rozkvétají celé léto a na začátku podzimu. Včasným zabraňováním růstu květních stonků se podpoří růst listů.
Využití čekanky v kuchyni
Mladé listy se přidávají do salátů; mohou se ozdobit květy, jež jsou jedlé. Starším listům prospěje rychlé blanšírování, poté se použijí do vařených pokrmů. Je dobrá s čerstvými sýry, do zelených salátů a s ořechy. Dobře se kombinuje s kerblíkem, koriandrem, řeřichou, petrželi, šruchou zelnou, krvavcem menším a čechřicí vonnou.
